čtvrtek 5. října 2017

Recenze: Without Merit od Colleen Hoover


(Jo, je jich fakt šest)

Without Merit
Autor: Colleen Hoover

Název: Without Merit

Nakladatelství: Atria Books

Rok vydání: 2017

Počet stran: 384










Pane bože. Pane bože. Pane bože.



Tohle bylo tak dobrý. TAK DOBRÝ.

Dřív jsem měla Odvrácenou tvář lásky, Možná jednou a November 9 na jednom prvním místě nejlepších Colleeniných knih. Pak to to tak nějak posunulo, a přestože všechny miluju, November se dostal o trošku výš jak ostatní. Ti, kdo mě znají a mluvili se mnou o Colleen vědí, jak moc November miluju - fakt dost. Without Merit je snad stejně dobrý. Příběhově se mi November asi stále líbí víc, ale kontextem, zprávou co předává a vším okolo je na tom Merit asi lépe. Alespoň pro mě.


Without Merit je pro mě dost osobní knížka, kvůli tomu co řeší. Je to knížka o hodně věcech. Je o depresi, o apatii, o přijímání sebe samotné, o hledání cesty k jiným, o rodině, o odpuštění, o důsledcích určitých činů a hlavně a to především je o naději.

Tohle píšu asi tak dvě minuty po dočtení a hrozně se mi klepou ruce. Ne, že by mě ten konec rozbrečel, to ne. Překvapivě jsem u téhle knížky nebrečela, ale zase mě zasáhla jinak, hlouběji. Oukej, tak jsem kecala. Začínám popotahovat. A to je kouzlo Without Merit.


Vůbec nevím, kde začít. Co říct, abych Vám něco nevyspoilerovala. Jak vysvětlit to, proč mě to tak zasáhlo. Jak popsat svoje myšlenky, aby dávaly smysl.

Without Merit se liší od Colleeniných jiných knih. Je myšlenkově mnohem hlubší a mě osobně hrozně zasáhla, protože tohle jsou věci, kterými si procházím i já. Ne všemi (až si to přečtete, tak asi budete vědět, které části se mě netýkají - naštěstí), ale dost z nich. Asi proto se nedokážu ani pořádně vyjádřit.


Nejsem si jistá, jestli mě to, že tam trochu zapletla politiku, mrzí, nebo ne. Není to tam nijak násilně dané a do toho příběhu to celkem sedí, ale zároveň mi trochu vadí, když se mi někdo snaží podsouvat nějaký politický názor - ať už je stejný jako můj, nebo ne.

Jako v Confess i zde se nacházejí ilustrace - nejsou tak pěkné jako v Confess, ani tak působivé, ale dodávají příběhu tu pomyslnou třešničku na dortu. 


Teď tu už asi pět minut sedím a koukám do monitoru a přemýšlím, co říct dál. Asi můžu říct, o čem to vlastně je. Merit je z dost rozbité rodiny, má dvojče Honor, která má ve zvyku chodit s umírajícími kluky. Její bratr Utah je tak trochu posedlý rutinou. Její otec se jako otec moc nechová. Její macecha je hrozná. A její matka je tak trochu blázen, už dva roky nevylezla ze sklepa, kde žije. Ani sama Merit není úplně normální, například ráda sbírá trofeje, které nevyhrála. A zapomněla jsem na jeden malý detail. Žijí v bývalém kostele.

Když Merit shání novou trofej do sbírky potkává Sagana, se kterým okamžitě cítí spojení (nebo jakkoli to chcete nazvat, prostě v ní něco konečně kliklo na správné místo). Problém? Honor. Je to totiž její nový přítel.


Když jsem si přečetla anotaci, tak mě to moc nelákalo, ale byla to Colleen, takže samozřejmě že jsem si to musela přečíst. A to co nejdřív. Začala jsem to číst někdy okolo jedenácté a četla jsem do asi tří nebo čtyř do rána, kdy jsem pak prostě odpadla. A hned ráno jsem to musela dočíst. Jako každá kniha od Colleen je i takhle hrozně dobře a čtivě napsaná. Udrží vás napnuté od začátku do konce. Nebudete moct přestat číst, ani kdybyste chtěli.

Asi to není tak úplně knížka pro všechny. Řekla bych, že určitá skupina čtenářů bude tuhle knížku milovat (tak jako já), protože se uvidí v Merit. A zbytek bude tuhle knížku mít rád, protože to prostě napsala Colleen (tak to třeba mám s It Ends With Us), ale nic víc mu to nedá, protože to téma jde mimo něj a možná v tom příběhu nevidí to samé, jako my, kterých se to dotýká na trochu hlubší úrovni.

Upřímně, tohle není tak úplně knížka o lásce, i když tam samozřejmě je taky. Nebo takhle, není to středobod knížky, děj se netočí hlavně okolo ní. Protože tady nejde o hledání někoho kdo by nás miloval. Tady jde o hledání nás, sebe samotného. O přijímání všech nedokonalostí a zvláštností co nás tvoří. A to dělá z Without Merit jednu z nejlepších knížek, co jsem kdy četla.

1 komentář:

  1. Moc pěkná recenze :) Po nové knize od Colleen pokukuji, vypadá to na skvělé čtení :) Tak jsem zvědavá, jestli vážně bude kniha patřit k těm lepším co napsala nebo ne :)

    OdpovědětVymazat